Lidé, kteří nemají kde bydlet, pochopitelně touží po tom, aby si nějakou střechu nad hlavou sehnali. A pokud někdo sice bydlí, ale nanejvýš tak někde v podnájmu, nejednou tento touží po bydlení dokonalejším. A tím nejdokonalejším, co si může našinec přát, je bydlení ve vlastním domě nebo bytě. Když totiž taková nemovitost člověku patří, může si být tento jist, že se z ní nebude muset odstěhovat proti své vůli a také že nebude přeplácet kvůli tomu, aby si i majitel objektu přišel na své.
Jenže sehnat si vlastní bydlení není žádná hračka. To je hodně drahá záležitost, jakou může financovat vlastními prostředky v nejlepším případě ten, kdo po dlouhá léta života šetřil nebo komu na to dali spořiví předkové. A to není zase až tak obvyklý případ.
A tak si lidé na koupi nějakého toho svého bydlení obvykle berou hypotéku. To znamená, že jim určitou část objektu pomůže zaplatit nějaká finanční instituce, třeba banka.
Jenže ani s hypotékou se nejednou nepodaří vlastní bydlení financovat. Nejednou totiž člověku nepůjčí tolik, kolik by potřeboval, a to proto, že dotyčný není tak vysokou půjčku schopen splácet.
A co pak?
Pak se dá získat třeba hypotéka na družstevní byt. Jistě, mezi soukromým a družstevním bytem existuje určitý rozdíl, ale přece jenom jsou si tyto alternativy dost podobné. Liší se vlastně jenom v tom, že je u vlastní nemovitosti člověk přímo jejím majitelem, zatímco u družstevního bytu je dotyčný majitelem jenom podílu na celém družstevním objektu. A tak přijde družstevní byt leckomu také vhod. Zejména když ho na rozdíl od soukromého bytu na hypotéku sežene. Protože jsou družstevní byty levnější, a tedy i hypotéky na ně brané nižší a tudíž dosažitelnější.
A tak si kdekdo hypotéku na družstevní byt bere. I když je to poněkud dražší. Protože je lepší bydlet ve družstevním, než nebydlet.